Pokladní z hlavního nádraží: Ano, v pátek si tu jedna skupina kupovala jízdenku do Dolního Žlebu. Jejich šéf si říkal Atlet a kromě něj tam ještě byli čtyři teenageři a tři dospělí. Dvě hodiny po nich si koupili další jízdenku na to samé místo ještě tři další cestující.
Štamgast Pepa z nádražní hospody v Dolním Žlebu: Hele, co sem dělal ten večer, si už moc nepamatuju. Ale byl tu ňákej chlápek, co si říkal Atlet nebo tak nějak, a ptal se nás na ňákej plac na bivak. Lojza si vzpomněj na něco u hranic, tak sme je tam poslali, ale byli to úplný blázni. Jako by neslyšeli v rádiu, že se chystá parádní slejvák...
Štamgast Lojza odtamtéž: Počkej, ještě na něco sem si vzpomněl. Po ňáký době přišli dva kluci zpátky, že prej někoho eště hledaj. Když je tu neviděli, tak odešli zpátky. Ale fakt jich lituju, v noci pršelo tak jako letos ještě nikdy...
Hraniční kámen na labské cykloztezce: Jsem sice jenom šutr, ale stejně jsem tu žádnou takovou skupinu jak říkáte neviděl. Akorát okolo deváté ke mně přišli nějací tři lidé a vypadali, že na někoho netrpělivě čekají. Po dlouhé době jim konečně někdo přišel naproti a odešli podél hraničního potoka do kopce.
Troll-ovce: Bééééé... V sobotu ráno jsem si jako vždycky vyšla na pastvu, ale tam byli pod nějakými zvláštními plachtami nějací člověčí berani. Bééééééé. Proto jsem vylezla na skálu a béééééčela, dokud se neprobudili. Potom, místo aby slušně odešli a nechali moji maličkost se v klidu napást, si na mě ukazovali a fotili si mě. Béééééé. Jeden z nich za mnou dokonce vylez (Teda, vy lidi jste hrozně neohrabaní, čtyři nohy jsou mnohem lepší). Bééééé. Aby odešli, musela jsem na jednoho z nich hodit kámen. Bééééééé.
Německý pořadatel kurzů přežití: Ja, v neděli ráno přišla na moje zamluvené tábořiště u Taubenteichu asi desetičlenná skupina českých turistů. Naštěstí tu měli v plánu jenom posnídat, takže jsem jim dovolil si tu sednout na lavičky. Chvilku jsem si s jedním z nich povídal o tom, kam jdou, a potom odešli včas předtím, než moji svěřenci dorazili.
Hostinský ze Sněžníka: Byla tu u mě na oběd parta docela fajn chlapů, po jídle ještě chvilku zůstali sedět a plánovali trasu dalšího pochodu. Chtěli ještě před začátkem fotbalu stihnout Ostrovské a Tiské skály a najít místo na bivak, což samozřejmě neměli žádnou šanci. Navrhoval jsem jim, že by mohli přespat u mě, ale pak se tu už večer neukázali.
Prodavačka vstupenek na Tiské skály: Já vám to vysvětlím. Byla tu parta docela fajn mladíků, nechali si u mě bágly, půjčili si mapu a šli se podívat na skály. Asi se jim to hodně líbilo, protože se nevrátili, dokud jsem večer neodešla. Snad jim číšnice z hospody půjčila klíče, aby si ty bágly vzali zpátky...
Horolezec: V sobotu okolo osmi večer, když jsme lozili na skály poblíž Tisé, jsme takovou skupinu viděli. Nejspíš si v lese hledali místo na nocleh. Docela jich lituju, v noci musela bejt strašná zima (ale naštěstí nepršelo).
Provozovatel bufetu a rozhledny na Děčínském Sněžníku: No, tak když sem v neděli ráno přišel do rachoty, tak tam na stolech venku nějaký lidi jedli svý salámy, jako by se nechumelilo. Naštěstí si hned dali říct a salámy zabalili a nasnídali se u mě.
Průvodčí z nedělního EC 175 Jan Jesenius: Do Děčína jsme přijeli se zpožděním asi půl hodiny, už docela plní. Přistoupilo tam jedenáct baťůžkářů, vypadali docela unaveně. Rozmístili se po celém vlaku, čímž nám udělali trochu zmatek při kontrole jízdenek. Všichni potom vystoupili v Praze.
rozhovory vedl David