Ke konci léta neodmyslitelně patří Babí léto v Žíchovci, stejně jako tábor k létu, Drsoň k jaru a podzimky k podzimu. Tématem letošního ročníku byli komiksoví superhrdinové.
Cesta do Žíchovce byla poněkud složitější, neboť nám na poslední odpadlo jedno z aut a tak jsme se museli poskládat do těch zbývajících. A kdo se nevešel, musel jet autobusem. Takže celkem jsme se v páteční večer vydali do Žíchovce v tomto složení: David, Julie, Vojta, Lucinka, Martina, Řepa, Marek, Atlet, Johanka, Kačka s Tomanem a moje maličkost. OK, který se do auta nevešel, byl tím chudákem, který musel vzít zavděk autobusem. Pár lidí pak mělo za námi ještě dorazit další den ráno. Nevím, jak ubíhala cesta ostatním posádkám, ale nám cestu zpestřil neposlušný stěrač zadního okénka, který se během cesty zapnul a nešel nijak vypnout. Nepomáhaly prosby, přemlouvání ani nadávky nejhrubšího kalibru, stěrač se zastavil jen tehdy, když jsme vypli motor, jenže takhle bychom nikam nedojeli, že. Nakonec se Atletovi podařilo nějakým způsobem čidlo, které stěrač spoustělo, přelstít a my mohli pokračovat v jízdě.
Na místě v DDŽ nás vzhledem k poměrně pozdnímu příjezdu nevítaly děti, jejich roli ovšem převzali sršni, kteří si vybudovali hnízdo přímo pod střechou žíchovecké školy, kde jsme měli jako každý rok přespávat. Naštěstí jsme měli s sebou Atleta a ten se zručností opravdového profesionála všechny sršně, kteří samou zvědavostí vletěli až do pokoje, kde jsme měli spát, zase vyházel ven. Takže jsme se nakonec mohli dát vcelku nerušeně do přípravy sobotního programu a výrobu kostýmů a dalších nezbytností. Tak nějak v poměrně rozumnou dobu jsme se pak uložili na kutě.
V noci se mi někdo (vím kdo, ale není potřeba to zas nějak extra pitvat) pokusil ukrást polštář zpod hlavy, věřili byste tomu?!? Naštěstí jsem se nedal a vybojoval si ho rychle zpátky, ale stejně...
Ráno na nás čekala v žíchovecké jídelně snídaně a pak jsme rychle secvičili poslední drobnosti a oblékli kostýmy, protože se už začaly sjíždět první dodávky, přivážející děti z ostatních dětských domovů. Mezitím dorazily i slíbené posily ve složení Hofík, Šimon a Verunka. Mělo jich původně být víc, ale nejmenované blonďačky (opravdu tím nemyslím blondýny) zcela jednoduše zaspaly. Takže abychom se nenudili, museli jsme ještě na poslední chvli provést pár škrtů v personálním obsazení, ale nedělali jsme něco takového poprvé a zvládli jsme to víceméně bez potíží.
Pak už začala před nastoupenými dětmi úvodní scénka celého programu, ve které se Thor a Kapitán Amerika kočkovali o to, kdo z nich je ten největší a nejsilnější superhrdina. Jejich stupňující se rozepři utnul Spiderman a oběma jim vynadal, že takhle se přece správní superhrdinové nechovají, a dal jim za příklad několik jejich kolegů, kteří se tak zároveň postupně představili dětem – k vidění byli Hulk, Batman, Catwoman, Hellboy, Wolverine, Wonderwoman, Emma Frost a v neposlední řadě superhrdina Hollywoodem dosud neobjevený, Hoffmann AKA Hofík.
Najednou, kde se vzal, tu se vzal, se odkudsi vyřítil Joker vydávající příšerné skřeky, asi jako když Ondřej Plch na táboře zpíval Jackův smích, a mávající nad hlavou čímsi červeným, co se posléze ukázalo být Supermanovým pláštěm. Mezi záchvaty svého příšerného smíchu nás vyzval, ať ho vybojujeme od něj zpátky, pokud si troufneme. Pro jistotu jsme na Spidermanův návrh zavolali Supermana, který po chvíli přemýšlení skutečně přišel na to, že mu plášť chybí. Protože k poražení Jokera bylo třeba co nejvíce zkušených bojovníků, rozeslal Superman ostatní superhrdiny na různá místa v okolí dětského domova a jednotlivé skupinky dětí vyzval, aby se u každého z nich vycvičily v nějaké dovednosti, která se jim může pak hodit k porážce Jokera.
Úkoly, které děti musely u superhrdinů splnit, byly opravdu různorodé – od dělání kliků a vázání uzlů přes lasování až po základy první pomoci. Když se dopolední část hry pomalu chýlila ke konci, přišla skutečně prudká bouřka a všichni jsme se přesunuli zpátky do areálu DD, kde se nám ještě podařilo zimprovizovat alespoň stužkovací exhibici mezi Hellboyem a Wolverinem a následně mohli odvážní dobrovolníci vyzkoušet své stužkovací dovednosti proti samotnému Jokerovi. Nakonec se tomuto padouchovi postavil sám Superman a s morální podporou všech přítomných se mu podařilo po urputném boji Jokera porazit a tak získat zpátky svůj plášť. Kvůli nepřizni počasí jsme byli nuceni zrušit i tradiční opékání buřtů, které jinak k Babímu létu neodmyslitelně patří (asi stejně jako tábor k létu, Drsoň k jaru a ... no, vždyť víte, co myslím). Cesta do Prahy pak byla kvůli počasí taky poměrně dobrodružná, ovšem díky umu všech řidičů jsme ji zvládli bez problémů.
Fotky z Babího léta najdete i na facebookovém profilu Dětského domova Žíchovec.